cestacil

když jsme se dostatečně nabažili pohledem na hory ze zahrad Menara, opustili jsme Marakeš. bylo již pozdní odpoledne. chtěli jsme ještě ujet kus cesty. zastávka u rozestavěného nábožensko-kulturního komplexu v širé krajině ukázka marocké nákladní přepravy marocká nákladní přeprava a pocestný prodejce bylinek hledání místa na spaní tak nastalo až za soumraku. zabočili jsme mezi pole s vizí krásného rovného místa nočního spočinutí. našli jsme pěkně prostornou křižovatku širokých polních cest, kterou jsme chtěli blíže prozkoumat a případně se jít zeptat obyvatelů nedalekého stavení (jediného široko daleko). nakonec se nám to podařilo, avšak ne vlastním přičiněním - ze zmíněného stavení se k nám blížily dvě osoby. smrákalo se. nad hlavami nám začali létat supi a z nedaleka se ozvalo zachechtání havrana. i přes všechna tahle neblahá znamení jsme se s osobami dali do řeči. nebyly to krvelačné zombie ani loupeživí příznivci islámského státu s vystřelovacími noži v ka